ZA MRTVÝM PŘÍTELEM II

Můj druhu milený a jediný,

proč voláš v ticho pozdní hodiny,

proč dálkou vesmírnou až ze zásvětí

tvůj drahý hlas sem v jemných vlnách letí –

ó nevolej, mi nelze odejít!

Můj malý syn má oči nevídané,

v nich vzdor i něha modrým světlem plane,

v nich důvěry i strachu lom je dvojí,

můj malý syn se o svou mámu bojí –

ó nevolej, mi nelze odejít!