ZA MRTVÝMI

Již nikdy nezapějete, zvony,

již nikdy nezazvoníte, písně,

nikdy již,

tím bezemračným hlasem, v němž radost

dřív z našich, smavá, vzlétala prsou

k slunci blíž.

V roj nedočkavých budoucích lásek,

v třesk plnozvuký zítřejších číší,

všechněm z nás,

jak tichý stesk a výčitka tichá –

nám živým – těch, kdo dožili, vzlykne

lkavý hlas.