ZA MYŠLENKAMI ODLÉTLÝMI

To Orli táhli? Na trávě jsem zdřím,

par stříbro vlhlo, houstlo březovím,

neslyšně Orli táhli nade mnou

oblohou zšeřenou a tajemnou.

Jich křídly ještě slabě šuměl vzduch,

v polosnu do dálky můj větřil sluch,

zde byli, vím, a moji pili krev,

zde z mého srdce, zde z těch žhavých cév.

Oh, mdlobo sladká! Jaký výšek jas,

klid letních dnů, ztajený v hloubkách hlas!

Prázdnotu cítím po těch slunných dnech

a stesk po smutných, vzácných tvorech těch!