ZA NÁMI...

Za námi domy venku ční,

kde mladí hoši hlavu k nebi vzpiali,

melancholičtí ponocní,

již ospale hodiny pískávali.

Zdlouhavé tóny harmonik.

Netopýr, jenž se světla bojí.

Do noci vzlyk, do kosmu vzlyk:

kam soustřediti touhu svoji?

Hodiny jdou, hodiny jdou,

lichotnou jakous mluví řečí.

Hoch zvedá – bože – hlavu svou.

I měsíc zdá se dneska bledší.