ZA NĚČÍM.

Za něčím jsem se hnal,

nevím za čím!

Pospíchal, letěl v dál

letem ptačím,

udýchán znovu v běh se dal.

Přes strniště, půdu kamenitou

utíkal jsem, volal: – Ku předu!

zoufal a stanul k posledu

s bolavou duší, nohou zrytou.

Pot s čela setřel a víry prost

přec ještě zraky jsem upíral v dáli,

v dáli, kde nový zas oheň vzrost’.

Dvě oči smutné jím v oči mé plály,

doufal jsem, říkal: – Ideály.

Ach! – Bláhovost!