ZA NOCI.

Měsíčku, bratříčku, poutníče sladký,

jako tvář teskně úsměvné matky.

Také tam v daleku svítíš jako nám?

Liješ své stříbrně snivé úsměvy

na nářky zoufalé, kletby, na hněvy,

na rány smrtelné, siné mrtvoly,

jako zde na bolně nyvé vrcholy,

na bílé stěny vesniček, na střechy

ukryté tiše ve stromořadí...?

Pozdravuj bratry hrdinné ode mne...

Přines jim, ubohým, hrstku útěchy

v bolesti, v hodince smrti tajemné...

Polib je, polib též za mne na ústa.

Učiň, ať tichounce travou zarůstá

jejich hrob sirý, ubité mládí...