Za noci.

Co hledáš, pohlede můj, v kole hvězd

za noci tesklivé, kdy vítr tiše zpívá?

K nim s tebou, žel, já nemohu se vznést’:

myšlenka tíží duši moji tázavá a tklivá.

Za noci tesklivé, kdy vítr tiše zpívá

a v kraji hraje jiskrami již první sníh,

myšlenka tíží duši moji tázavá a tklivá:

zda novou rozkoš mezi hvězdami zas’ našel bych?

A v kraji hraje jiskrami již první sníh,

kde byla lučina sny milencův a květy pestra.

Zda novou rozkoš mezi hvězdami zas’ našel bych?

A kde mne potká bolest, tichá její sestra?

Kde byla lučina sny milencův a květy pestra,

tam slunce žár již v srdcích rozkoš nezapaluje.

A kde mne potká bolest, tichá její sestra,

ta, která stokrát přemožena, všem tvorům kraluje?

Tam slunce žár již v srdcích rozkoš nezapaluje.

Nad duší zmrazenou jen milé souhvězdí se chvěje.

Ta, která stokrát přemožena, všem tvorům kraluje,

slabého hodí do závěje.

Nad duší zmrazenou jen milé souhvězdí se chvěje.

A pohled k výši, závrať v závrati,

slabého hodí do závěje,

kde zahyne, než den se navrátí.