ZA PLÁŠŤ TVŮJ, KRÁSO!

Za plášť tvůj, Kráso, protkaný sny, kletbami a květy,

my o hladu se bili, oh, my prošli všechny světy,

my, hrdé děti Severu, zrak bázlivý i smělý

pro pohrdlivý úsměv tvůj jsme často krváceli!

My tajně opustili vše, i mladé svoje ženy,

jež spaly, v bujných pletencích jak v zlato pohříženy,

své staré matky shrbené, své drobné děti plavé,

v tajemné noci s úplňkem, když doznívalo Ave...

Pro pohrdlivý úsměv tvůj jsme na vše zapomněli,

pro úsměv tvůj jsme vykvetli s vším kolem v nesouzvuku,

jak růže v sadě vykvetou jen pro brutální ruku!