Za pokoj ve skonání.

Ne za blaho se duch můj k bohu sklání

– jáť dávno zřekl již se štěstí všeho –

já boha prosím, aby ve skonání

tě kletby chránil a zoufání zlého.

Bys zapomněla, komu’s byla k žertu,

a odpustila katům nejpodlejším,

krev poslední až vytryskne ti se rtů,

bys rozešla se v míru s peklem zdejším.

Na nebi sama musíš panovati,

já, bych tě snížil, nepřistoupím blíže,

pak uzří všickni zahanbení kati,

jak slavná’s byla na pranýři kříže.