ZA PRCHLÝM MLÁDÍM

O prchlý půvabe! Bez hranic svět byl celý,

za vším, co vnímal jsi, ach, v nekonečnou dál

pln sladkých tajemství se obzor prostíral

a kouzlem předtuchy se všechny city chvěly;

ve vlahou vůni snů vzdor duše roztál smělý,

zrak dívčí ponejprv když na tebe se smál,

ty lehce zpíval jsi, tys’ jasně miloval

a nebyl’s poděšen, když hlasy hodin zněly.

Co’s přijal od koho, ty’s v písni nazpět dal

a stejně na růže i bledé asfodely

nevinným pohledem jsi vždy se usmíval

a zahrad uprostřed i prostřed holých skal

vždy ve sluch opojné ti sliby žití zněly,

jež sliby zůstaly, ó žal, ó žal!