Za přesvědčení.

To není dítě pěvcův obraznosti,

že rolník kdysi veda pluh svůj polem,

nad brázdou stanul s utajeným bolem,

an z půdy otců lidské vyryl kosti.

Ó pole rudé, pole minulosti,

jak drahocenné jsi ty setby rolem!

Kdy rozhledne se zrak v tvých líchách kolem,

s bolestí radosť v srdci mém se hostí.

Vidím je, vidím – bezčetné ty davy –

v tvých pláních kráčí s rudou palmou slávy,

ti reci slavní, svatí, stříbroskvělí!...

„Za přesvědčení!“ čtu jim v zraku, v líci,

dnes, jako druhdy v náruč smrti spěli,

ať na areně, nebo na hranici.