ZA PŘÍTELEM.

Můj druhu

jediný,

můj druhu

zmařený.

V srdci

v poušti

v temnu

zmizelý.

Tvá přízeň

tvá láska

má byla –

smrt zbyla.

Zmařený,

uštvaný

životem

kradu se.

Cíl zmizel,

naděje,

tvá láska,

já zcizel.

Co ztrácím,

neztrácím,

kam půjdu

lhostejno.

V šeru,

v žalu,

v zmaření

má snaha.

Co zbylo,

rozbito,

zřícenin

nehlídám.

Neztrácím

života,

co teď mám,

dřímota.

V teplu

tvé přízně

květ zpučel,

z květ zmaru.

Spíš druhu,

nezbudí

ze sna tě

juž nikdo.

Jen čekám

divoce

bolestí

neznáma..