Za procházky listopadové.

Listopad Bledne luny srp,

park ve tmy roušku se skrývá,

vodotrysk v šeru snivých vrb

tesklivou dumu si zpívá.

Smutno je kolem; z vlhkých řas

slza mi do líce vtáhla,

den ztratil slunce, já pak jas,

jejž pila duše má sprahlá.

Svitne čas nový, s úsměvem

do parku jaro se vrátí,

zda as tou cestou, teď jíž jdem,

s vámi já budu se bráti?

Věru bych toho neželel

pro mír jen duše své vlastní,

vzdech můj bych splněný mít chtěl,

po mně že budete šťastni.