ZA PROF. ANT. HEVEROCHEM

Tvé oči zavřely se na věky

snem smrti, když se ukončil Tvůj krátký

sen života. Neznámý, daleký

kraj břehů, odkud žádný poutník zpátky

se dosud nevrátil, dnes hostí němě

Tvou světlou duši, kteráž kolem sila

jen dobro, za něž oddaně a vždycky

a stále znovu, denně zápasila

s mocnostmi temna. V klínu rodné země,

již milovals tak nábožně, tak lidsky

a celým srdcem, spíš Svůj věčný sen,

po velkém, dobrém, ušlechtilém díle.

Kdož Tebe znal, ve smutku hlavu chýle,

Tě s láskou vzpomíná. Zrak zarosen

je slzami, jimž nadarmo se brání –

jak zlaté srdce přestalo zde tlouci!

Mír s Tebou, příteli! A nehynoucí

buď Tobě za vše dík a požehnání!