Za radostí.

Jdu za radostí jako za motýlem...

Jak ona vzlétá, duch můj vzlétá s ní,

a jdeme k slunci za společným cílem.

A radost moje, motýl podzimní,

na květech lidských duší pel svůj zanechává.

Leť ještě výš – zde pout tvá nepřestává;

doletět musíš – poznání kde bydlí.

Se zlomenými doletíš-li křídly

a v bolesti pak stínu budeš zmírat –

já pochopením budu krev tvou stírat.

Než zbaběle se nechci s cesty vrátit

a z dohledu tě, radosti má, ztratit.

I když je bolest konečným tvým cílem –

za tebou půjdu přec – jak za motýlem.