ZA ŠERA.

Chmurná noc, ni hvězdy jedné,

luna mračny zaniká,

Dunaj jen se šeří v dáli,

drobnou vlnkou utíká.

Ubíháš-li v dáli tajnou

nevědom si účele, –

jako já tam v pusté prázdno

prchám sobě, od žele?

Dunaji, o proude mocný,

daleko tvůj míří spěch,

konec veliké tvé pouti

v šírých moře ramenech.

Kde se o skalnaté břehy

tisíc vln tvých rozbije –

Dunaji, v tu mořskou hloubi

nes mé hoře – pohřbi je!