Za soumraku (II)

Ta naše láska jako popelnice

a u ní hoří plamenem dvě svíce,

ta naše láska jak dva pusté hroby,

jež chystají se lidem ze chudoby,

ta naše láska v poli jak dva stromy,

kdy s nebe na ně vyrazily hromy,

ta naše láska jak dvě holubice,

kdy různo přes moře se k jihu nesly

a v prostřed ve hlubokou vodu sklesly –

ty rozešly se – neshledaly více...