Za soumraku (IV)

Myšlenek stádo hlavou toulá se mi,

jedna-li zazní, ohlížím se za ní,

zdaž ta to jest, co milá mi a drahá;

a za tím stádem v divém kolotání

se jiná řada v rouše jeví vraha

a dáví stádo, v krev je čistou tápí

a bílou vlnu skvrnou hříchu skrápí:

myšlenka jako sníh ta láska moje,

a nejkrásnější mezi jimi všemi;

myšlenka černá jako talár kněze,

kdy k hrobu mrtvol věčně chladný veze,

myšlenka na svět – – a já za oboje

bych vyrval duši z nejskrytější hloubi

a uložil ji k odpočinku, snění,

než s jiným prachem k postavě se ssnoubí

a slavit bude svoje probuzení.

Myšlenky moje! – spějte do náruči

ubohé hlavy, vášní zkrvavělé!

Chci uspat vás jak milé děti matka,

chci vdechnout do vás život s věčnou krásou

a pošeptat vám slova vroucí, sladká –

myšlenky mé, jste peklem mým i spásou.

Já rozplakal bych srdce svoje celé,

až puklo by, krví se potřísnilo,

to krví ze slzí, to krví z mého žele,

a pak by ještě, ještě nedobilo,

a pak by začlo život zase znovu

jak slavný pomník na předrahém rovu.

Já plakal bych – ó je té slzy škoda;

s tou slzou člověk kousek žití prodá

a každá krůpěj spadá v šíré moře,

v němž složeno je všecko naše hoře

i všechen smích a žal a radovánky.

Já chtěl bych stlačit celou silou spánky

a vydrat z nich, co ještě patří světu,

hodit mu pyšně, co mu v podíl dáno,

a kletbu vyřknout smíchu ve rouhavém,

co hověla si na skřiveném retu!

Pak uvítal bych v hlavě zase ráno

a oblekl ji nejskvělejším hávem,

vyjel si hrdě ve svět, za jásání

a nechtěl věřit ani v umírání,

tasil bych meč a šlehal ve tvář hříchu,

a chtěl se vrátit s vavřínem a věnci

a chtěl se měřit s nebes vyvolenci; –

tasil bych meč a ve vítězném smíchu,

na uprášeném, rozbujněném oři

bych zeptal se jich, co tu stojí kolem:

pospěšte ku mně luhem, lesem, polem –

kdo hlavu mou, kdo, ptám se, kdo mne skoří?

A sen mi prchá – svět mi před zrak stoupá.

Na řase nová se zas perla houpá,

s ní života kus do propasti tůně

se snáší dolů mezi divé vlny. –

Ty lásko má! – mně srdce v těle stůně

a před okem obraz tak hrůzyplný...