Za soumraku.

Mé dumy šílí jako tišší blázni

a poletují trudně komnatou

a jejich oči mihají se v bázni

před pavučinou v síni rozpjatou.

A pavouk číhá... kterou nejdřív lapne...

teď skok a už se na ni vyřítí.

Sny prchají.... Zas vládne ticho trapné:

Vidíš, má milá, musíš zemříti!