ZA SOUMRAKU.

Doubrava strmá teskno kolem šíří,

červánků posledních jak zblednul nach.

Rej klikatý už začli netopýři

a vítr hvízdá v šerých skalinách...

Kříž nachýlený u rozcestí trčí,

je Kristus na něm bědná plechu tříšť.

Z cest bílých jedna v tmavém mizí smrčí,

v svah běží druhá širých vřesovišť...

Jde osamělec jakýs’ k lesu chvatně.

Vlak píská kdes’. Kol rachot v ticho hřmí.

Pár žlutých světel zamihlo se matně.

Kraj celý zvolna propadá se v tmy...