Za srdcem!

Já nejsem Robert král, ne Douglas, jeho rek,

však srdce moje samo ryčně letí

již napřed v plně vzešlý, ve budoucí věk

tam, kde se nejvíc shemží nepřátelé kletí –

nuž, za ním, k předu, věrné české děti!

A bitvou vysekejte mně to srdce ven –

toť srdce dobré, dím to sám, však směle,

a věru že vám stojí za kýs horký den,

za paží zdatný vzmach a vlnu krve vřelé

vždy srdce české, je-li české celé!

To moje jest, nechť soudí bůh sám v nebesích! –

zda jindy duše moje blahem výskla,

než když Tvé líce, lide, samý nach a smích,

a zda-li jindy slza do oka mi vpryskla,

než když Tě ruka vraha bídně tiskla? –

A až je vysekáte, zas jím mršťte dál

přes věků rozhráň, za kynoucí leta

až tam, kde nepřátel nám nový vzroste val:

nám Čechům z žárných mečů věčná dána meta –

rád byl bych při vás do skonání světa!