ZA STAROU LÁSKOU (36)

Tak zvětrala i v duši mého reka

vzplanuvší kdysi láska ke Stáze.

On tušil, věděl, že tam v dáli čeká – –

však s dovolenou měl tu nesnáze,

vzpomínka na ni kamsi do daleka

zapadla v duši pak, až nejzáze

a, jak ji život zavanul a odnes’,

zapadlá klidně spala tam až podnes.