ZA STAROU LÁSKOU (37)

A Bůh ví proč, až dnes tak náhle před ním

ta upomínka jasem zaplála

v tom životě byť pestrém, přece všedním,

jak opravdová láska bezmála...

Tu rozhodl se okamžikem jedním,

povaha těkavá a nestálá

najednou hořela jak víšek slámy.

Ta nebo žádná, děl si, Pánbůh s námi!