ZA STAROU LÁSKOU (46)

Ta zlatá Stáza! To je ona, která

mu souzena je tedy! Jaký ples!

Jak naposled by byl s ní mluvil včera,

tak zdálo se mu, před očima dnes

že vidí ji a za ruku ji bera,

že ručinku tu ke svým ústům vznes’,

a že jak tenkrát slyší drahý hlas ten

a je tak cele, opojivě šťasten...