ZA STAROU LÁSKOU (49)

I on tak rád, tak rád byl by se vzchopil

a letěl, kam jej srdce táhnul hlas,

a tam se štěstím nekonečným opil

a slavil svatý lásky hodokvas, –

však osud s ním si divné šašky tropil

a trvalo to dlouhý ještě čas

a z prsou vzdech se vydral ještě mnohý,

než jako dříve sloužily mu nohy.