ZA STAROU LÁSKOU (52)

Co bylo dál, je prostinké a všední,

jak autor jeden řek’ už přede mnou.

Ke Stáze přijel právě o poledni –

a náhle zchvácen hrůzou tajemnou

jak hloupý školáček stál tupě před ní

s myšlénkou na útěk, tak hanebnou...

Jen hledí na ni, marně slova hledá

a jako na trní je u oběda –