ZA STAROU LÁSKOU (9)

I rek náš smutný tak své lásky střídal

jak rukavičky. Začal záhy dost,

už v mládí sladké třešně lásky jídal;

mnohou báseň složil, pravý skvost.

Už jako student dívku jak jen vídal,

hned rozvinul v tom bájnou dovednost,

by nad čipernou žabkou sítě zatáh’,

než její tatínek mu bude v patách.