ZA ŠTĚSTÍM...

Temným hájem šumícím tiše

šel jsem pěšinou dál a dál,

a v mé duši rozchvělé touhou

písně si dumavé kdosi hrál.

Písně ptáků nade mnou zněly,

v slasti jakés šepotal les,

a v mé duši zamžené stínem

umlk' již dávno jásavý ples.

Hudba lesa nade mnou zněla

a v mé duši stále kdos hrál –

a já, v touze potkat své štěstí,

pěšinou lesní bloudil vždy dál...