ZA STO LET.

Za sto let

dávno budem v hrobě tlet,

a snad také naše děti,

a přec budou ptáci pěti,

dále bude vonět květ

za sto let.

Za sto let,

jaký asi bude svět?

Co si budou vyprávěti

u krbu, když svátek světí,

a jak písní zkvete snět,

za sto let?

Za sto let

jaké boje nových běd

zdupou, země, nivy tvoje,

budou jako příšer voje

nad hrobem nám burácet

za sto let?

Za sto let

rádi bychom z hrobu vpřed

v boj šli, spánkem osvěženi,

dávno však se v popel změní

naše síla a náš vzlet

za sto let.

Za sto let

rádi bychom k vnukům zpět,

s bojů svých se potkat cenou;

vidět, zda se rozpomenou,

zrosí-li se pro nás hled

za sto let!