ZA SVATOPLUKEM ČECHEM.

Jako Volným král když zmírá,

tys odešel nám!

roztruchlila vlast se širá,

tys jen klidný sám;

utichla tvá žárná lyra,

meč tvůj zbyl a plam.

Boží mír je na tvém čele,

žezlo pouští dlaň,

tvoje plémě osiřelé

zvedá však tvou zbraň;

zrak tvůj zavřen, lid tvůj směle

svůj upírá v tmáň.

Velký, silný, volný všady!

tak tě znal tvůj lid;

bez poskvrny, kazu, vady

zvedal’s nad ním štít;

v boj jsi ved svých pluků řady,

učil’s je se bít.

Bouři čelil’s na vše strany,

„K předu!“ volal’s v hluš,

prapor v cáry rozedraný

pozvedal’s jak muž,

zvedl’s lid svůj zašlapaný,

když mu řekli: Služ!

Nedotknut vln všedních svárem

svornost kázal’s řad,

velký vírou, láskou, žárem

nad vše’s volnost klad;

vítěz nad zlobou a zmarem,

velký sám, jsi pad.

Smrt ti vymkla žezlo z dlaně,

ale pouze v mžik;

dál hřmět budou tvoje zbraně,

velitelský vzkřik;

dál tvé heslo odhodlaně

v bitev třesk a ryk.