ZA SVATOPLUKEM ČECHEM

Ta rána k srdci šla, ne přátel jen a druhů,

leč k srdci národa, jenž v Tobě dýchal celý,

neb všechen jeho ples a všecky jeho žely

a tužby jeho vše i tíseň jeho kruhů

se v Tobě křížily; vše v zpěvnou tkal jsi duhu,

pod kterou ústrků všech trudné vzdechy mřely,

až orli hrdých snů se znova probouzeli –

Ó, smutno bude teď a siro v českém luhu!

Kéž o Tvé smrti zvěst zní jako úder zvonu

po vlastech veškerých! Kéž ochablé a líné

jme celou tíhou svou! Kéž z tvého skonu

všem vzroste lásky víc! Kéž lepší doby jiné

nad Tvojím popelem se zvednou z moře stonů:

pak dvakrát nesmrtný jsi v srdcích milionů!