ZA SVITU HVĚZD...

Za svitu hvězd,

kdy zcela otevřeno

to srdce lidské jest...

na tebe, drahá ženo má

a synáčku můj milený,

na vás, mí drazí, vzpomínám,

svou náruč v touze rozpínám...

a oko zaslzeno jest...

Či vše to marno jest?

Práh váš snad nepřekročím víc,

vás k srdci nepřivinu?

Snad, Bože, souzeno mi jest,

by bezduchá má líc

kovovým, mrtvým zrakem

v Russie širém poli

nehnutě k nebi zřela

za svitu hvězd?...