Za synem Jindříškem.

Máj hýří všude zelení a květy,

kukačka volá z šera lesů vonících,

a ty, můj miláčku, již nejdeš s námi,

tvůj neslyšíme sladký hlas ni milý smích.

Místečko naše v lese na nás čeká,

stráň zelená, mateřídouškou vonící,

kde čistou rozkoš z přírody jsme ssáli,

jež ruměnec nám kouzlila vždy na líci.

Však teď tu usedáme sami, sami,

hrobový smutek dýchá z koutů lesa kol...

Pod věží kostelní náš synek drahý

spí věčným snem a nám tu nechal věčný bol...