ZA TEBOU.

Kam pospichalas, že’s odešla v dál,

kdy růžové tvé sny mne touhou jaly,

a jež mně sebou všecky osud svál,

ó dítě, věř, to bolí, děsně pálí!

Znát milovat za mladých svojích let,

a musit lásce svojí s Bohem dáti,

a slovo to jen stále slyšet znět,

to život podetíná a dny krátí!

V každý čas jen žal se vrací ve dny,

a zbývají jen strojené ty vzlety,

jež s horečnými krouží skrání sny,

jak druhdy, druhdy kdys před lety...