Za těmi okny...

Za těmi okny zastřenými

umírá zvolna chorý květ,

stín ubohý tam tiše svadá,

a umírá tam dívka mladá,

ubohá, jíž je šestnáct let.

Za těmi okny zastřenými

za noci vždycky světlo jest.

Tam kdosi bdí a hlavu sklání –

a světlo hoří do svítání

v těch smutných nocích beze hvězd.

Za těmi okny zastřenými

jak těm je as, kdo kolem jsou,

těm, kteří zůstanou tam po ní,

až ona tiše hlavu skloní

a až ji v rakvi odnesou...