ZA TOLSTÝM.

V tvé oči hledím, starče.

Jen malá úseč bělma –

a kolem stín pod čelem vysokým.

A nad očima vrásky – o bolesti mluví,

jež pod tím čelem zadumaným hlodá ve tvém mozku.

A tvoje rty pod dlouhým bílým vousem

jsou mlčelivě, trpce, přísně sevřeny.

Jen tak už žiješ mezi námi, starče: svým psaným slovem

a mlčelivým, dlouhým pohledem svých portretů.

A zdá se to už skoro pohádkou,

že žil tu kdosi v tom širokém světě,

ve světě sobeckém a nemyslivém,

kdo myslil za všechny, kdo všemi žil,

kdo týral svoji sladkou, snivou duši bolestmi všemi,

jež doléhají na tu divnou bytost,

která je pánem všeho a otrokem svých malých vášní

a zve se člověk.

A je to skoro dnes už pohádkou,

že hlas prorokův zazněl vždycky odkudsi,

a mluvil k malým a slabým,

a mluvil k mocným tohoto světa,

a káral, bičoval svým hlasem, všem slyšitelným,

a sebe nešetřil, klidu svých šedin,

a třeba proti celému světu stál,

trpěla-li byť i jen jediná slabá lidská bytost –

a sám zachvíval se nejkrutší bolestí,

že třeba kárat, že třeba bičovat slovem.

I nám se zdáš už jen pohádkou, starče,

nám, kteří jsme ještě slýchali hlas tvůj ve svém mládí.

A přejde doba,

a přijdou možná pochybovači,

kteří řeknou, že ničeho nového jsi nedal,

že nikomu jsi nepomohl, nikoho nepotěšil,

žes bez ohlasu zašel se svou dobou.

A přijdou snad ještě později jiní,

kteří důležitě a učeně a nade vše jasně dokážou,

že jsi nežil, že jsi vůbec nebyl,

a legenda o tobě že je snůškou pouhou

pamětí lidských o mnohých a mnohých,

kteří svým životem a zásadami svými,

vyšlými z určitého prostředí,

tvé legendě dali podklad, –

ty krásný snílku,

ty starče s duší velkou, sotva obsáhnutelnou

i nám, kteří ještě slýchali tvůj hlas!

Ale nám jsi žil.

My ještě věříme v tebe.

My znali tvou Jasnou Poljanu i Astapovo.

My trpíme bolestmi, které vyvolávaly tvůj prorocký hlas.

My snad jinak je chápem,

my snad jinak jimi trpíme,

snad jinak je léčíme a proti nim bojujeme –

ale tvoje ruka, drahý starče,

chvěje se v žehnání na našich mladých hlavách,

a ty jistě, jistě věříš v nás,

tak jako my věříme v tebe, ve tvou lásku.