ZA VÁLKY. (I.)

Chmurní jak obchodník starý na konci roku

při smutné závěrce, zcela pasivní bilanci;

chmurní jak na dně vyhrůžně mlčících dolů

horníci zamlkle vážní při matném kahanci;

úzkostí stálou, bolestným napětím němí –:

každý den hromadíme se před redakcemi,

před každou výkladní skříní, poštami všemi,

jako před stravovnou městskou hladový dav.

Co nám přinese dnešek – –? Volání slávy,

barevných praporů třepetání veselé – –?

Tedeum slavnostně hřmící v zářícím kostele,

průvody městem, pochody, jásot a zpěv...?

Nebo snad surovou ránu od nepřítele,

nucený ústup, úsměch a bezmocný hněv...?

Bude to několik sem tam rozběhlých řádků

črtaných rychle v zákopech, v bitevním zmatku:

Vyšel jsem z hrozného boje zachráněn, zdráv...?

Bude to zoufalý výkřik z nesmírné dálky:

Bez hrstky peněz, celé již měsíce v zajetí,

nemocen ležím, smrtelně poraněn do boku – – –

Jak bych vás aspoň naposled uviděl rád...

Bude to balíček malý pod velkou pečetí,

s krvavým notesem, zprávou: Při slavném útoku

manžel Váš, syn Váš hrdinně za říši pad'...?

Hrozné, vy úzkostně očekávané zvěsti...!

Omračující údery železnou pěstí...!

Potoky krve, jež týdny, měsíce tekou

po pláních této lhostejné, žíznivé země...!

Bezedně, hrozně mlčící, hromadné hroby...!

Zoufalé, drásavé vzkřiky, smrtelné mdloby

úpících divě, šílených matek a žen...!

Zlomené kroky, jimiž se vlekou a vlekou,

chytají tápavou rukou bezcitných stěn...