Za večerní chůze.

Údolí truchlí v říze mlh,

u cesty šedý kámen zvlh,

v rybníku rákosový lem

ševelným teskní hovorem.

Rudým je listím kryta hráz,

poslední květy vraždí mráz,

bez skrýše šedý zpěvný pták

k sněti se tulí, ubožák!

Odletí brzy v jiný kraj:

to tvorstva věčná jinotaj!...

Dumám... Proč ten mne jímá zpěv?

Snad že tím ptákem můj je zpěv! –