ZA VOJÁKEM (III)

Ze sna se srdce burcuje,

tep každý – poplašný tluk,

do noci bijí dvě slova jak palba:

dvacátý pátý pluk.

Příkrý je vrchol a bezedný sráz

a pokrytecký sníh...

Uslyším ještě pozemským sluchem

veselý, teplý smích?

Noc nad ledovou pustinou

rve zkřížených plamenů shluk.

V těch ledech a v těch plamenech stál

dvacátý pátý pluk.

Dnes v noci ještě. Východ je rána

ohromná, krvavá...

Je v světě matka, která se modlí:

Pane, buď vůle tvá?!