ZA VOJÁKEM (IV)

Včera? Dnes ráno? Nad rodným krajem

plál modrý horoucí jas.

Světlo mých očí uhaslo rázem

pro krásu krás.

Nevidí slunce. Klade se na ně,

na bledé nebe, na zhaslý luh

úže a úže mrtvolný závoj,

podymy pruh.

Sna nebude ani večerní záře

před cestou k podsvětním tmám,

snad zítřek, zítřek už! pochop a zalkej

nevzejde nám!

Včera, můj Bože, voláním k tobě,

bázlivou vírou smutek se třás.

Dnes hledí němě na ztuhlé srdce

Fatum a mráz.