Za živa pohřbení.

Klášterní sídlo, kolem sad,

samoty kouzlo tkáno v něj,

mohutné lípy stelou chlad

a vůkol zmlká žití rej.

Tak ticho zde, že vábí sem

myšlenka každá družku svou,

duch čilý spěl by v tuto zem

a říši bujně obraznou.

Ve fortně bratři Jošt a Vít;

v jich hlavě, řeči tíži znát –:

„A – h, bratře, to jsem dneska syt,

do trávy semhle pojďme spat!“