Za známým oknem kvetou tavolníky,

Za známým oknem kvetou tavolníky,

jež zdravilo mé mládí.

V zahradě sňali obal stolistkám.

Je jaro zas, a já si nestýskám,

jen někdy vzpomínám.

A nevyčítám, ani dálku ne.

Rychlý má život spád.

Jitro je daleko. A tvoje čelo

se také chmuřilo, když odcházelo

v bledých oken rám.

Však domov mrtev je bez oné písně

i tavolníky marné.

Jen rychle dál. A na všech listech

a na všech cestách, na všech zdích i místech

buď rázem psáno sbohem!