ZAČ.

Přede mnou hnědý stolek,

nad stolkem zlatý kříž –

zač, milý Kriste Pane,

rozpjatý v bolu pníš?

Tys neuměl se plazit,

bys dostal obročí:

i velekněžím pravdu

jsi mluvil do očí.

Tys chválil chudou vdovu

a klnuls mamonu,

klels farizejův hříchy

a kličky zákonů.

Tys chválil tichou zbožnost

a lásku nejvíce

a levici, jež neví,

co činí pravice.

Chudobu miloval jsi

i svaté bratrství –

a proto vínek z trní

se na tvé hlavě stkví.