Začarovaná lžíce.

Do veselé společnosti

zváno bylo mnoho hostí:

stříbrnou z nich jeden lžíčku schoval,

hostitel to ale zpozoroval

a hned zpátky dostati ji hleděl:

U stolu, kde dlouhoprstý seděl,

počal hostem vypravovať,

že zná kouzla provozovať.

„K. p.,“ pravil, „tuto lžíci mám,

jednomu z vás do kapsy ji dám.“

Na to rukou zakejkloval,

lžíci tajně do rukávu schoval.

Po té mluví k tomu pánu,

jenž měl lžíci uschovánu:

„Kabát Váš je zapjat, kapsa uzavřena,

a přec je ta lžíce do ní zakouzlena.

Rychle, pane, ukažte to společnosti,

že znám čarovati ku podivu dosti.“

Pán ji vyndal, mlčel jako kuře,

rád jsa, že to nedopadlo hůře.