ZAČÁTEK A KONCE (1918)

Je pošmurný, tmavý listopad,

vlak moravskou žene se plání

a ve voze do koutka krčí se

tři vojáci otrhaní.

A jeden dí: Jak z pušky dým

se ztratili důstojníci,

a my jsme z fronty prchali

jak ovce před vichřicí.

Druh na to: Hladní jako psi

jsme skočili na vlaku střechu –

dost bylo jich sraženo v tunelech –

my mrzli v tom honu a spěchu.

A třetí: Kde jsme stanuli,

tam brali nám zbroj a šaty,

jen s nemocí v těle se vracíme

v ty naše domácké chaty.

Tak čtyry leta jsme trpěli

a co teď ze všeho máme –

jsme žebráci bídní, otroci

a Slovan své okovy láme.

Tak jeli nocí a hleděli

na hvězdy spravedlivé

a chleba kus, jejž dal jsem jim,

křoupali v měkkosti tklivé.