Zachránění Mojžíšovo.

V cihelnách i na polích Israelští mřeli:

V těžké práci lopotné dozorci je dřeli,

(vyssávali pro sebe poslední jich sílu,

nutíce je stavěti města podél Nilu).

Potom, chtě je vyhladiť, Farao zlý vece:

„Kde jim hoch se narodí, utopen buď v řece!“

Šla kdys dcera králova k Nilu, chtíc se mýti.

Zaslechla tam dětský pláč, našla košík v sítí

a v něm chlapce hezkého, který byl tak milý,

že se dceři králově oči zarosily;

nevědoucí, čí by byl, do péče ho vzala,

Israelské ženě jej vychovati dala.

Donesen byl hošíček k vlastní svojí matce.

Oj, jak asi srdce v ní zabušilo sladce!

Když pak dcera králova k sobě si ho vzala,

proto, že byl z vody vzat, Mojžíšem ho zvala.

Tam byl jinoch vyučen moudrosti a vědě,

stal se mocným ve slovech, ve skutcích a vzhledě.

Nikdo tehda nebyl by tušil ani temně,

jím že Bůh lid vyvede do slíbené země.