ZÁCHVAT

Proud vlasů tvých dnes dotknul se mých skrání,

a ruce v bázni shledaly se zas,

když trapný pocit pochyb přepad’ nás

tak zákeřně a znenadání.

Již nevím proč. A jak. My večerem

jsme bloudili jak ve snu, oněmělí,

a naše ruce pohnutím se chvěly

v tmy úzkostlivém tichu modravém.

Přec tolik jsme si chtěli vyprávět

o příštím štěstí, vroucném milování,

však mlčel zrak a zachmuřil se ret,

a srdce jak by změnilo se v led,

jsme neplakali ani.