Záchvěv zimní.

Bronzové slunce v dálavě

hvězd hasne v třpytné záplavě,

jak rosa svítí ve trávě. –

Poslední záře na květech,

krajem jak táhne těžký vzdech,

v mroucích se třese úsměvech.

I velký měsíc, jako v snách

bloudící v sněžných travinách

červánků, v tváři mdlý má nach.

A od řeky, kde kvete blín,

modravý vzchází, smutný stín,

jak vítr kvílí ze sítin...

To duše kraje teskní tu

v tušení zimy zákmitu,

mrazivých nebes ve třpytu...