ZACHYCENÉ HOVORY. (II.)

K synu strýc zas polední

mluví slovo nevšední:

„Zapiš si můj tajný plán;

sudbou je nám namlouván.

Strýc náš Španěl, jedním slovem,

vážný strýček: vládne kovem.

Ne snad míru na zvony,

na tanky však, kanony.

Těch nám třeba do prestyže

víc než rýže.

My tu sice máme hlínu,

pro skulptory mramořinu,

slávu naší otčiny,

magnet pro zrak ciziny.

Ale státník radš má kov,

beze slov.

Proto snaž se, snaž,

maž a maž,

ať ten kov je brzo náš!

Nemíním já konfiskaci,

částečnou jen exhumaci.

Ale dříve, to se ví,

získat dbej tisk světový.

Ať však světu nekrákorá,

co šeptáme jenom zpola!

Pochopil to rozum tvůj.

Jen si ještě pamatuj:

Trojku – Malou dohodu

podle mého návodu

neber zatím na ránu,

nepouštěj však z programu.

Ona sice nic nezačne,

žádné dílo dobývačné.

Ona není diktátorská,

ona je víc profesorská;

jen ten Jugosláv mi tam

leží v cestě jako prám.

S ruským obrem ber to chytře,

ať tvá chytrost zrak mu vytře,

ať tvá chytrost pochopí

odšoupnout ho z Evropy,

dát mu práci s hafanem,

zaplést ho tam s Japanem.

Pak tě, synku, slavně svezu

Středozemním do Suezu;

druhého pak nezmaru

pošlu do Gibraltaru,

ať ta brána naší sluje,

nechať bez naší tam vůle

ani kachna nepropluje.

Ale chyba, kdybys chtěl

nedbát při tom Dardanel.

Bez našich tam pravidel

ať tam nepropluje husa,

ne tak loďstvo břichatého Rusa.

Tvé buď pium desiderium:

staré slavné Imperium.

Až to všecko uvidíte,

to se, to se podivíte,

Mr. Brite!“

Tyto tajné depeše

dodává k mé potěše

moje tajné spojení

denně, jak se rozední.

Informaci beru všecku

s dobrou myslí, po sousedsku.

Všemu sice nevěřím;

zkoumám však, když večeřím,

podle starých: ,V každém šprochu

hledej, je-li pravdy trochu.‘

Směju se i láteřím.

Zkušenost dí také tak:

Zkoušet věc i naopak!

Na vše strany míti zrak!

Nebát se! Stát s důvěrou

nad tou honbou veškerou,

že ta kaše pišišvorka

nejídá se nikdy horká.

Po slově lid rozhodném

prahne, že se dohodnem.

Snad už, ale ne tak zchytra,

mužnější řeč přijde zítra.