Zadřímlý kraj s velkými obzory.

Zadřímlý kraj s velkými obzory

s klidnými liniemi po nebesích...

Pivoněk růže padly za hory

a vzdechy sladké zasmály se v lesích.

Daleké obzory! Co proti nim

jsou naše bolesti, jež srdce moří?

Jen ohníčky, z nichž k nebi stoupá dým

a v polích za soumraku drobně hoří.

Co výkřik znamená, intimní pláč a vzdech,

jenž do tich fial stínů vletět musí?

Ach, požár bolestí a bouřných žalob všech

jak orel skřivánka ho tiše zdusí!

A cítíme: Je život krásný přec.

Linie před námi se zpěvně zlatí,

jak illuse, že bolest ve svou klec –

sem do prsou se více nenavrátí.